1. MÁJ - POLIBEK a STAVĚNÍ MÁJKY...

Slavení prvního máje jako svátku lásky, kdy se zamilovaní líbají pod rozkvetlými stromy, je jednou z těch tradic, které se natolik vžily do všeobecného podvědomí, že je těžké vypátrat jejich původ. Jisté je, že je to svátek těšící se všeobecné oblibě.

Den, který by v našem kalendáři připadal na toto datum, se slavil již ve starověkém Římě. Svátek se nazýval Floralia, protože byl zasvěcen bohyni jara a plodnosti Flóře. Není bez zajímavosti, že v Římě považovaly Flóru za svou patronku provozovatelky nejstaršího řemesla. S láskou ve všech podobách a potažmo tedy i s plodností byl 1. máj asociován i v dalších starověkých a raně středověkých kulturách na evropském území.

Keltové slavili Beltaine. V předvečer tohoto svátku se uhasily všechny ohně a během noci se znovu zapalovaly, význam rituálu měl být přitom především očistný. Beltaine se však slavil především jako svátek plodnosti a podobně jako u jeho germánské obdoby – svátku bohyně Walpurgis, takzvané Walpuržiny noci – se na tuto jednu noc uvolňovala pravidla a mravy. 

Možná právě odtud bychom mohli vystopovat první zárodky snad vůbec nejoblíbenějšího májového zvyku, který  dodržujeme dnes, prvomájového polibku pod rozkvetlou třešní. Křesťanství se sice po mnoho staletí snažilo potlačit většinu pohanských  zvyků“, ale právě u prvního máje se mu to podařilo jen částečně. 

Oproti bouřlivým oslavám Beltainu a Walpružiny noci se  křesťanský první máj slaví mnohem cudněji. Samotný polibek byl považován za velmi intimní projev a mladíci tak směli líbat pod třešní jen své zaslíbené.  Polibek utomaticky předznamenával svatbu.

Podoba svátku se v průběhu staletí měnila, ale základní význam zůstával stejný – první máj je svátkem lásky, zamilovanosti a plodnosti. V Máchově době byla podle všeho asociace „Máj – lásky čas“ brána jako samozřejmá a přesto že její fyzický projev – polibek - tak samozřejmý být nemohl, tak kořeny této tradice musejí sahat ještě hluboko před zakladatele českého romantismu, možná právě někam ke keltským a germánským oslavám prvního květnového dne, resp. noci, která mu předcházela a při níž bylo tak trochu „všechno dovoleno“.

O prvomájovém polibku pod rozkvetlou třešní se traduje, že zajistí dotyčné políbené krásu na celý další rok. Možná to však mohl být spíše trik pro polibkuchtivého mladíka, jak dámu svého srdce pod onu třešeň nalákat. Za tímto účelem se také rozvinul jiný prvomájový zvyk, který se i u nás slaví dodnes – stavění májek.

Rozkvetlou májku původně stavěli mladíci pod okna svých vyvolených a měli-li konkurenta, jeho úkolem bylo májku zničit. Zvyk stavění májek je znám například i z Anglie, podobné rituály jsou i součástí svátku Beltaine, který se na některých místech Irska a Skotska slaví také dodnes.

 

Zajímavé je, že u stavění májek, zapalování ohňů a dalších prvomájových rituálů je poměrně snadné vystopovat jejich konkrétní původ právě u starých římských, keltských a germánských svátků, které v různých podobách přetrvaly staletí. Polibek samotný však zůstává trochu záhadou. Musíme se tedy spokojit s vysvětlením, že prvomájový polibek pod rozkvetlou třešní patří k tradičnímu vyjádření lásky a zamilovanosti a první máj vždy patřil a bude patřit právě zamilovaným.

Přestože se v současné době rozvíjí takové podoby komunikace, které byly ještě před několika desítkami let nemyslitelné a které umožňují udržovat vztahy „na dálku“, jsou to právě takové tradice, ať už vznikly kdykoliv a jakkoliv, které připomínají nutnost fyzické blízkosti a opravdového mezilidského kontaktu. Je však otázkou, jak dlouho se ještě mezi lidmi v dnešní zrychlené době mohou takové zvyky udržet.

Převzato, autorka - Mgr. S. Schwaningerová

Čerpáno z vědecké knihovny „Tradice a zvyky“.

Übersetzung für Google Übersetzer, Link: HIER

for translation into another language using Google Translate:  HIER