DUŠIČKY - vzpomínka na zemřelé

Kde to vše začalo? 

Datum dušiček je z dávného pohanského svátku Samhain. Dávní Keltové se při něm loučili s létem a dobou hojnosti. Spolu s tím se modlili ke svým bohům a předkům, aby byli k nim štědří v příštím roce. Také z této doby se udržuje víra, že v noc z 31. října do 1. listopadu je dveřmi, kterými mohou zesnulí projít do světa živých. Proto pro ně pozůstalí rozsvěcovali lampy z vydlabaných řep. Mohl v tu noc ale přijít kdokoliv, tedy i duchové nedobří. Před takovými se lidí chránili převlekem do starých hadrů a pomalovaným obličejem.

Na starém kontinentu vývoj více ovlivňovala církev, ale na ostrovní části Evropy se tradice staroblého Samhainu dodnes nejvíc obráží ve známém Hallowenu.  Název byl zřejmě odvozen od All Hallow Even, tedy jako předvečer všech svatých. Podle etnologů si tento zvyk přivezli anglicky mluvící osadníci do Ameriky, odkud se jen po dlouhém čase vrátil přes kontinenty, trochu pozměněný, zpět k nám. Konec října a začátek listopadu tedy patří od pradávna době, kdy se prolíná záhrobí se světem živých. Zajímavostí je, že se peklo také pečivo ve tvaru kostí, tzv. Dušičky.     

Záleží na každém, jak tento svátek oslaví, někde vzpomínkou na blízké zapálením svíčky na hřbitově, jinde se sejdou blízcí, přátelé i vzdálenější sousedé, kteří jindy nemají čas, obléknou kostýmy a baví se.

S použitím článku p. Marie Šimice zpracovala Růžena Haidlová.

___________________________________________________________________________________________________

 

Vzpomínka na všechny zesnulé či lidově dušičky (lat. In commemoratione omnium fidelium defunctorum), která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi dnem liturgického ro ku, kdy se církev modlí za zemřelé. Liturgické obřady slouží v tento čas i Církev československá husitská, která vzešla z prostředí katolického modernismu po první světové válce.

Památka se slaví od 10. století, v zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Z tohoto hlediska jsou nevhodné papírové a umělé květiny, které se v moderní době na hrobech čím dál více objevují jakožto důkaz o ztrátě povědomí o původním významu této tradice. Bývá zvykem, že se na hřbitovech konají v hřbitovních kaplích, kostelech či jen u hlavního hřbitovního kříže bohoslužby slova či mše svaté. Na dušičky má také kněz povoleno stejně tak jako při pohřbech a zádušních mších nosit černé roucho (na hřbitovech většinou pluviál), ve kterém kněz prochází spolu s věřícími hřbitov a kropí svěcenou vodou hroby.

Památka věrných zemřelých se slaví den po slavnosti Všech svatých 1. listopadu. V České republice je vzpomínka na všechny naše zemřelé vedle Vánoc největším společně prožívaným dnem, který věřící i nevěřící spolu „slaví“.

  Zdroj Wikipedie

Übersetzung für Google Übersetzer, Link: HIER

for translation into another language using Google Translate:  HIER