Štědrý den

Štědrý den vždy nastává 24. prosince, kdy mají svátek Eva a Adam. Jedná se o jeden z nejočekávanějších dnů roku. Lidé si mezi sebou rozdávají dárky, zdobí se stromeček a rodina je pohromadě.


Už ve starověku lidé v těchto dnech oslavovali návrat slunce, kdy se délka dne po zimním slunovratu (21.12.) opět začne prodlužovat. Křesťanská církev tyto oslavy označila za pohanské a ve 4. století je nahradila oslavou Narození Páně. Od těch dob se Vánoce považují za křesťanský svátek. 
V dnešní době v křesťanském světě slaví Vánoce jak věřící tak i lidé nevyznávající žádné náboženství. Vánoce se tak staly spíše svátkem rodinným než náboženským. 

Vánoce dnes by měly být především svátkem klidu, pohody, odpoutání se od každodenního pracovního shonu. Měly by být příležitostí k upevnění rodinných vazeb, k vychutnání slavnostní atmosféry vánočních dnů. Největší půvab mají Vánoce pro malé děti těšící se na ozdobený stromeček a dárky, které jim přiveze Ježíšek. Kouzlo dětských Vánoc si v sobě každý nese po celý život a rád se k němu v dospělosti o Vánocích vrací. )

 Vánoční stromek patří neodmyslitelně k Vánocům. Tradice zdobení vánočního stromku pochází z německých zemí. V Česku se první vánoční stromek zdobil počátkem 19. století a v první polovině 19. století tuto tradici přejaly jen bohaté pražské měšťanské rodiny. Více se zdobení vánočních stromků rozšířilo mezi lidmi až po první světové válce. Stromečky se zdobily cukrovím a ovocem, koncem 19. století i prvními lojovými svíčkami. 

___________________________________________________________________________________________________

Zvyky

Domácnost by měla být vyzdobena nejrůznějšími ozdobami z přírodních materiálů. 
Oběd by měl mít spíše postní charakter. Podávat by se tedy měla jen nějaká drobnost - krajově hubník či kuba. 
Ve 40. letech 19. století se v Česku začala prosazovat i tradice zdobení stromečku. Ten by se měl zdobit cukrovím a výrobky ze dřeva, perníku a pečiva. 
Nesmí samozřejmě chybět ani Štědrovečerní hostina. Ta by měla začínat rybí polévkou a jako hlavní jídlo se podává kapr, který ovšem v současné době je nahrazován spíše řízky. Způsob úpravy kapra se k nám dostal z Rakouska v polovině 19. století. K němu se podává bramborový salát, který si u nás našel oblibu až během 2. světové války. Podle odborníků jeho původ tkví zřejmě v ruské kuchyni. 
Po večeři se zpívají koledy a předávají dárky. 

___________________________________________________________________________________________________

Historie vánočních přání

Elektronická vánoční přání na e-mail v posledních letech nahrazují klasické pohlednice. Zasílání vánočních přání má dlouholetou historii a neodmyslitelně patří k Vánocům. První komerční pohlednice s vánoční tématikou se začaly prodávat v polovině 19. století v Londýně. Postupně se prodej pohlednic rozšiřoval po Evropě a v roce 1875 zažil rychlý rozvoj v Americe. Pohlednice zde vyobrazovaly portrét Santa Clause. V českých zemích byly na pohlednicích nejčastěji vyobrazovány zasněžené krajiny, stromečky či jesličky. Oblibě se těšily pohlednice Josefa Lady (tzv. ladovky z 20. a 30. let minulého století). 

___________________________________________________________________________________________________

Vánočka

Historie

Pochutnáte si na ní jistě každý rok, ale o její historii toho moc nevíte, že? Vánočka však má mnohaletou historii. První zmínka o ní pochází ze 16. století. V minulosti ji lidé označovali jako hůsku nebo caltu a někde se v Čechách dodnes setkáváme s různými pojmenováními: pletenice, pletanka, štědrovice, štědrovečernice, štráfka, štrucla, žemle, ceplík. 
Dříve vánočku mohli péct pouze cechovní řemeslníci – pekaři. Až od 18. století si ji lidé začali péct i doma. První kus z doma upečených vánoček měl vždycky dostat hospodář, aby byla hojná úroda obilí. 

Co udělat pro zdar vánočky?

Zhotovit vánočku není jednoduché, proto se při přípravě udržovaly různé zvyky. Můžete je vyzkoušet.

- Hospodyně měla zadělávat těsto zásadně v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit, při kynutí těsta měla vyskakovat do výšky.

- Dávným zvykem také bylo zapékání mince do těsta. Kdo ji při krájení vánočky našel, měl jistotu, že bude zdráv a bohatý po celý následující rok.

- Připálená nebo natržená vánočka věštila naopak nezdar.

___________________________________________________________________________________________________

Recept na 2 vánočky:

700 g polohrubé mouky

330 ml mléka
140 g másla
140 g cukru krupice
1 kostku droždí (42 g)
5 žloutků
80 g rozinek
1 lžičku z citrónové kůry
2 lžičky soli
100 g sekaných vlašských ořechů
100 g sekaných mandlí 

___________________________________________________________________________________________________

Historie a význam dárků

Obyčej dávat dary "o svatých nocích" je známý od středověku. Vánoční dar pomáhal po celá staletí upevňovat vzájemné svazky. Lidé věřili, že prostřednictvím daru dávají část sebe sama. Jednalo se ovšem o dárky drobné, často vlastnoručně vyrobené, které s charakterem soudobé nadílky mají pramálo společného. 
Dříve se např. dětem a mladým lidem nadělovala červená jablíčka (symbol zdraví, síly a dlouhověkosti), ořechy (slibující moudrost a zralost) či sladké perníčky (příslib radostí a slastí mládí). Mládenci a panny dostávali obvykle nějakou ozdobu. Dívky často náramky s tyrkysy nebo bílými perlami, které symbolizovaly jejich čistotu, poslušnost a povinnost k rodičům. Kde na to rodina měla, dostával chlapec nebo dívka zlatý nebo alespoň zlacený řetízek nebo náramek. Jeden ze zvyků vyžadovalo dát každému dítěti, staršímu dvanácti let stříbrnou či zlatou minci. Pokud ji obdarovaný celý večer nepustil z dlaně, měl zajištěn bohatý život. Dospělí si s oblibou dávali láhve s vínem, sladkosti a kandované ovoce, protože ty slibovaly sladký život. Pokud někdo chtěl přát druhému slávu, štěstí a mnoho krásných chvil, poslal mu vonnou mast nebo voňavku... 

Když na Štědrý večer zazní cinkot zvonku, všechny děti vědí, že Ježíšek je už vzhůru a přinesl jim ozdobený stromeček s dárky. Každé malé dítě u nás ví, že dárky pod vánoční stromeček naděluje Ježíšek. Třebaže ho nikdo nikdy ve skutečnosti neviděl, je našim srdcím blízký. Jako nadpřirozená, všeobjímající bytost k českým Vánocům prostě patří. Symbolika českého Ježíška bezprostředně souvisí s tradicí betlémů, které sehrávaly v interiéru světnice velkou roli. Poprvé se u nás objevily v 16. století. Děti si logicky Ježíška připodobňovaly k Jezulátku v jesličkách, které samo obdarováno dělí se s nimi o radost, bdí nad jejich štěstím a plní jejich tajná přání. 

___________________________________________________________________________________________________

Vánoční vůně

Tři králové, Kašpar, Melichar a Baltazar, přinesli malému Ježíškovi do Betléma vzácné dary: kadidlo, myrhu a zlato. 
Myrha a kadidlo se odnepaměti používaly nejen k provonění chrámů a kostelů, ale i příbytků vznešených králů a boháčů. Na rozžhavené dřevěné uhlí se dávaly kousky ztuhlé pryskyřice, které při tavení vydávaly příjemně vonící dým. Zvyk vykuřovat chrámy se rozšířil po celém světě a nevyhnul se ani českým zemím. Od těchto klasických vykuřovadel pak byl jen krůček k výrobě františků, purpury a vonných tyčinek provoňujících příbytky prostých smrtelníků ve svátečním vánočním období. Kadidlo i myrha byly totiž velmi drahé a zejména chudí lidé si je nemohli dovolit. Proto je nahrazovali smolou a jehličím, které pálili přímo na okraji plotny. 

Kadidlo 

Zdrojem vonného kadidla je především kadidlovník pravý. Jeho vlastí je Arábie a východní Afrika. Nejlepší kadidlo je ze Somálska. Kadidlovník pravý a další podruhy pryskyřníkovitých rostlin, které mají podobnou příjemnou vůni, můžeme vidět u nás pouze ve sbírkách skleníkových rostlin a arboret. Vyžadují velmi vzdušný teplý skleník a lehký půdní substrát. 
Kromě kadidlovníku pravého poskytuje kadidlo i kadidlovník Freerův a kadidlovník pilovitý. Černé, takzvané židovské kadidlo, se získává ze sturače obecného, který roste ve Středomoří. Sturač obecný je malý stromek nebo větší keř rostoucí na skalách. Má plstnaté lístky a bílé vonné květy v malých hroznech. Poraněním větví vytéká z rostliny na vzduchu tuhnoucí červenožlutá pryskyřice, která voní příjemně po vanilce. Ta je součástí naší purpury a františků, které o Vánocích voní v našich obydlích. 

Myrha vonná 
Proslulá myrha, o níž se zmiňuje Bible, pochází z myrhovníku pravého, který roste planě na západním pobřeží Arábie a ve východní Africe. Dorůstá v trnité rozsochaté keře se silnými kmínky a vzdáleně připomíná naši trnku. Má drobné trojčetné lístky, na okrajích pilovité, květy vyrůstají v úžlabí listů. Po poranění kůry vytéká na vzduchu tuhnoucí olejovitá, poloprůsvitná, světle hnědá pryskyřice s terpentýnovou vůní, která má hořce kořennou chuť. Od starověku byla myrha velmi oblíbená v lékařství. Používala se pro povzbuzení chuti k jídlu a trávení, proti zahleňování při vleklých bronchitidách, na kloktání při zánětech mandlí, proti vředům, na vonné pomády na vlasy a brilantiny. Pálila se v chrámech a světských obydlích. Myrha byla důležitým prostředkem také při balzamování nebožtíků. Od toho je odvozeno starší botanické jméno balsamovník myrhový. 
Myrhová pryskyřice se spolu s jinými vonnými pryskyřicemi používá do různých kadidlových směsí. 

Jalovec a vůně jehličí 
Vůně čerstvého jehličí a pryskyřice jehličnanů je velmi příjemná. V chudších rodinách se větrovky jehličnanů dávaly na rozpálená kamna, aby provoněly byt lesní vůní. K tomu účelu byl využíván především jalovec, hladně jeho plody. Z plodů se získávaly také silice pro výrobu kořalky borovičky, tedy jalovcové.

___________________________________________________________________________________________________

Vánoční koření

Vánoční čas, a především Štědrý den, byl v obydlích našich předků prosycen osobitými vůněmi. V předvánoční době vonělo ve slavnostně vyzdobených místnostech čerstvé jehličí, slupky z jablek sušených na plotně pro přípravu jablečného čaje a byliny uchovávané v látkových sáčcích. Peklo se různé obřadní a později vánoční cukroví, které se vyznačovalo zvláštními tvary, specifickou chutí a zejména jedinečnou, neopakovatelnou vůni, kterou mu dodávalo koření. 
Podle názvu koření byly dokonce některé druhy cukroví pojmenovány, jako například anýzky, anýzové rohlíčky, fenyklové rohlíčky a obloučky, vanilkové rohlíky nebo zázvorky. Místnosti byly provoněny také okořeněným svařeným vínem, podomácku vyrobeným vánočním punčem, ochucenou horkou medovinou dalšími lahodnými nápoji a jídly, které se připravovaly právě v období Vánoc. 

___________________________________________________________________________________________________

Co naši předci jedli na Štědrý den

Štědrý den býval dnem postním. Přísný půst trval až do vyjití první štědrovečerní hvězdy. Dospělí obvykle nejedli vůbec a muži zanechávali i kouření. Dětem se slibovalo, že postí-li se, uvidí zlaté prasátko, které nakonec některý z dospělých vykouzlil zrcátkem na stěně. Celodenní půst byl dobrou přípravou na hojnou večeři, která bývala opravdu štědrá, třebaže se lišila krajově. Jen málokde byly podávány pokrmy z masa, zato nikde nechyběl Černý kuba z hub a krupek a v něm nepostradatelný česnek, jemuž se odedávna připisovala posilující moc. Tradičně se např. na Klatovsku, Písecku a Podřipsku podávala Muzika ze sušeného ovoce. Nezbytnou součástí večeře bývala také čočka nebo hrách, symbolizující bohatství. I mouka měla své nezastupitelné místo v podobě vánočky, závinu, buchet, cukroví. 
Na vánočním stole musel ležet bochník chleba, uctívaný jako boží dar. Nesmělo chybět ani čerstvé ovoce a ořechy. Cílem bylo, aby štědrovečerní hostina obsahovala všechny plodiny, které se v daném roce v hospodářství urodily. Ryby, které jsou dnes neodmyslitelnou součástí štědrovečerních hodů, byly na vesnici ještě počátkem 20. století vzácné. Vyjma rybářských oblastí. 

Übersetzung für Google Übersetzer, Link: HIER

for translation into another language using Google Translate:  HIER