Vánoce - advent

Malá encyklopedie Vánoc aneb přiblížení atmosféry vánoc od Adventu po Tři krále.

Vánoce se datují od příchodu křesťanství roku 336 jako datum Kristova narození, kdy byly zařazeny do církevního kalendáře. Ve starověku se jednalo o slavnosti zimního slunovratu. Advent – doba přípravná, předvánoční (z latiny adventus=příchod) začíná čtyři neděle před Vánocemi.

 

Adventní zvyky a symboly:
  • malým dětem se dává o prvním adventním dni adventní kalendář, který jim pomůže zkrátit čekání na nazdobený stromeček a vánoční nadílku
  • v žádné domácnosti by neměl chybět adventní věnec symbolizující věčný život a postupné zapalování svící každou adventní neděli, které se stává malou domácí slavností
  • hospodyňky začínají péci vánoční cukroví, které se ale nesmí ochutnávat ( prý to přináší smůlu)
  • od promrzlých třešňových větví oddělujeme na vánoční stůl křehkou krásu barborek

 

Svátky adventního času:

11. listopad – sv. Martin: svatomartinská husa, svatomartinské víno, „Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí“

25. listopad – sv. Kateřina: „Když chodí sv.Kateřina po ledě, chodí sv.Štěpán po blátě“

30. listopadsv.Ondřej: Svatoondřejská noc je jedna z nejmocnějších nocí roku

04. prosinec – sv.Barbora: patronka zedníků, horníků, kuchařů, řezníků…, ochránkyně proti ohni a horečce, Barborčiny třešňové větvičky

06. prosinec – sv. Mikuláš: chodí s velkou biskupskou berlou, andělem a čertem 5.prosince  a navštěvuje lidská obydlí a rozdává dárky

13. prosinec – sv Lucie: ženský svátek, „Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“, věřilo se, že se o tomto dni scházejí čarodějnice, aby kuly pikle a škodily.

24.prosinec – Adam a Eva: Štědrý den, poslední den adventu, lidé si po celý den odpírají jídlo a nápoje, večeře pak bývá velmi bohatá, Štědrý den se nazývá štědrý – koledníci si odnášejí výslužku, bohatí jsou štědří k chudým, pod vánočním stromkem nacházíme dárky, vánoční strom je symbolem rajského stromu života, z něhož Adam a Eva pojedli zakázané ovoce - u nás se začal zdobit od roku 1843, zelené větve jehličnanu symbolizují věčný život, zavěšené ozdoby  jsou připomínkou zakázaného ovoce. Ráno na Štědrý den se má celá rodina omýt ve studni nebo v potoce studenou vodou, aby byli všichni zdraví a silní.

 

Betlém – jesličky

Tento zvyk je mnohem starší než strojení vánočního stromečku, (slovo je z hebrejštiny – lechem = dům chleba). Betlém je název malé judské obce ležící 12 km od Jeruzaléma. Podle starého svědectví se zde ve chlévě narodil Ježíš.

Betlémská hvězda – zvláštní zářivý útvar na východě noční oblohy (kometa?), který křesťané spojují s narozením Krista.

Vánoční gratulace – vánoční pohledy dnes postupně nahrazuje telefon,mail, skype...

Dárky: nároky na ně stále stoupají a s vývojem doby se mění, dárky z lásky jsou stále více nahrazovány dárky luxusními přitom radost z dárku má přesahovat jeho cenu.

Kadidlo – vonná pryskyřice z dob římských bohů jako splnění starozákonního slibu, že pohané uctívají Mesiáše za krále

Myrha  - šťáva z balzamovníku která má vzácné léčivé účinky

Zlato – nejvzácnější kov, symbol bohatství

 

Svátky vánoční:

25. prosinec – Boží hod vánoční: oslava narození Páně  - příchodu Mesiáš, bohoslužby, rodinná setkání

26. prosinec – svátek sv.Štěpána, který první předpověděl narození Ježíše a roku 37 byl za to ukamenován. Rodiny si navzájem přejí mnoho úspěchů a zdaru.

31. prosinec – svátek sv.Silvestra – papeže. Od 19.století nejbujnější oslava za celý rok. Dnes jsou zpestřovány slavnostním půlnočním přípitkem a následujícím ohňostrojem.

01. leden – Nový rok – začátek roku podle juliánského kalendáře

06. leden – východní církve – příchod mudrců K + M + B  2013 = Kašpar, Melichar,Baltazar - jsou jména tří králů, mudrců, kteří byli přivedeni Betlémskou hvězdou z východu, aby se mohli poklonit malému Ježíškovi a předat mu vzácné dary.

Zpracovala: Blanka Plzenská, Růžena Haidlová

___________________________________________________________________________________________________

VÁNOČNÍ KOLEDY

K vánočnímu času a v posledním půlstoletí i k času adventnímu neodmyslitelně patří zpěv vánočních koled. Je v nich obsaženo mnohé: přání všeho dobrého, zdraví, štěstí, požehnání, nálada zimního období a dlouhých nocí, život prostých lidí i veselé lidové muzikantství a především je v nich naděje, pocit sounáležitosti a lásky, ať již opěvujeme narození betlémského děťátka nebo dáváme přednost novodobým vánočním písním. 

Některé vánoční koledy jsou veselé a optimisticky laděné, v jiných cítíme smutek a melancholii, protože Vánoce jsou i časem vzpomínek, stesku a nenaplněných přání. Historie vánočních koled sahá do 13. století, podle legendy byl autorem vůbec první koledy svatý František z Assisi. Tehdy se jednalo spíše o písně s křesťanskými náměty a náboženskými motivy, které se zpívaly v chrámech. Později začali města a vesnice obcházet koledníci s housličkami, flétnami či jinými hudebními nástroji, aby přinesli štěstí do domů, hojnost dobytka do chlévů a úrodu na pole, jak lidé věřili. Koledovat se chodilo o Štědrém večeru, na svátek sv. Štěpána, na Nový rok, o dni sv. Tří králů a někde i na Hromnice. 

Vánočních koled existuje celá řada. Připomeňme si alespoň pár nejznámějších, které už zlidověly natolik, že mnozí z nás ani nevědí, kdy a kdo je vlastně složil. Jednou z nejoblíbenějších vánočních koled je Tichá noc, kterou si dnes o Vánocích zpívá přes 200 národů. Slova této vánoční koledy napsal Josef Mohr, působící jako farář v obci Oberndorfu, v pouhých 26 letech. Text poté zhudebnil varhaník tamního kostela a zároveň i kantor - jednatřicetiletýFranz Xaver Gruber. Tichá noc (Stille Nacht) poprvé zazněla o Vánocích roku 1818. 
Další všeobecně známou vánoční koledou je Narodil se Kristus Pán, veselme se, která pochází z českých kancionálů. Ty nechala vytisknout Jednota bratrská v 16. a 17. století a snažila se je rozšířit mezi lid. Tato vánoční koleda se stala tak oblíbenou, že se zpívá dodnes.
Určitě také budete znát českou barokní koledu Chtíc, aby spal. Autorem je rytíř, básník, hudební skladatel a varhaník Adam Václav Michna z Otradovic. Uveřejnil ji roku 1647 v kancionále Česká mariánská muzika. 
Své k tématu vánočních písní řekl i tým divadla Semafor, odkud vzešlaPurpura autorů Suchého a Šlitra. Jiří Suchý prozradil, že tato oblíbená koleda vznikla vlastně na konci letních prázdnin, kdy si autoři řekli, že napíší nějaké vánoční písničky a napsali jich celkem jedenáct. Purpura zabrala na posluchače nejvíc. Je v ní hřejivá vzpomínka na Vánoce, jaké zažíval v dětství Jiří Suchý, a zřejmě nebyl sám, protože mnoho lidí se s těmito pocity dokáže ztotožnit.
Koncem 60. let vznikla i řada vánočních písní ze světa folku, country a později též popu nebo rocku. Vzpomeňme třeba na Ježíška Jaroslava Hutky,Zvon Karla Černocha nebo Vánoční tajemství Hany Zagorové. Z těch nejnovějších asi budete znát hit Sliby se mají plnit o Vánocích od Janka Ledeckého nebo Ladovskou zimu Jaromíra Nohavici. Ta sice nebyla napsána jako vyloženě vánoční píseň, přesto si ji mnozí připomínají právě v tomto svátečním čase. 
Hudba zkrátka k Vánocům patří a její tóny v nás navozují sváteční atmosféru. Těžko bychom našli člověka, který by si s chutí nějakou tu vánoční koledu nezanotoval. Někdy nám sice připadá, že v tom předvánočním shonu a kalupu znějí koledy odevšad, přesto se nás ale dokážou dotknout hluboko v srdci.

Zpracovala Marcela Svobodová

___________________________________________________________________________________________________

Advent

Slovo advent pochází z latiny a v překladu znamená příchod. Podstata adventu je úzce spjata s křesťanskou vírou. Lidé by si během této doby měli připomenout narození Ježíše Krista a připravit se na jeho příchod. Adventní doba je proto plná rozjímání o životě a duchovních věcech, ale i těšení se na „znovunarození“ Spasitele. Počátky adventu sahají až do 4. stol. n. l., poprvé se advent objevil ve Španělsku. Během následujících století adventní doba v křesťanské liturgii pevně zakotvila a byla přesně stanovena její délka a průběh. Trvání adventu se ustálilo na čtyřech týdnech. Začátek se  pohybuje mezi 27. listopadem a 3. prosincem, konec je vždy večer na Štědrý den, tedy 24. prosince. Po adventu začíná doba vánoční. V době adventu se lidé postili, chodili každý den na mše zvané roráty a připravovali na svátky i své domy. V tuto dobu také platil přísný zákaz tance, zpěvu a zábav; také svatby byly spíše výjimečně.

 

Adventní kalendář

Zvyk dávat dětem adventní kalendáře není vůbec starý. Ty první vyrobil v Mnichově podnikatel a majitel tiskárny Gerhart Lang. V roce 1908 nechal natisknout malé množství kalendářů s názvem „V zemi Ježíškově“. Kalendáře ale nevypadaly tak, jak je známe dnes. Byly to dva listy – na jednom byly obrázky, na druhém 24 básniček. Úkolem dětí bylo vystřihnout obrázek a nalepit jej k příslušné básničce. Smysl kalendářů byl však stejný – měly dětem připomenout význam a rozvržení adventu a také jim měly krátit čekání na Štědrý den. Do pěti let od svého vydání dosáhly kalendáře takového spěchu, že se brzy rozšířily i za hranice a obrázky na ně začali připravovat známí umělci. Dokonce ministerstvo školství vydalo doporučení používat kalendáře jako vhodnou pomůcku v hodinách náboženství. Za doby obou světových válek se kalendáře vydávaly pouze omezeně. Avšak po konci druhé světové války mohl jejich rozkvět začít naplno. Právě v té době také začaly kalendáře na každý den skrývat jedno sladké překvapení. 

 

Adventní věnec

Adventní věnec má věřícím svým kruhem symbolizovat věčný život, který jim přislíbil Ježíš Kristus. Kruh také vyjadřuje jednotu Boha a lidí a plamen svíčky představuje Krista, jako světlo, které ozařuje každého člověka. Nejstarší písemná zmínka o adventním věnci je z roku 1838 z Hamburku. To byl ale věnec dřevěný a měl na každý den adventu jednu svíci. Věnce, jak je známe dnes, se objevují až o trochu později. Čtyři svíce na věnci se zapalují postupně, každou adventní neděli jedna, každá má být dalším krokem ke slíbené spáse. Jejich barva by měla být fialová, což je barva pokání. Někdy ještě bývá třetí svíčka růžová, ta symbolizuje radost z brzkého příchodu Spasitele.

 

Roráty

V době adventu se každý den ještě před svítáním sloužily mše svaté zasvěcené Panně Marii. Podle latinského slavnostního zpěvu „Rorate coeli“ (Rosu dejte nebesa – jde o nejčastěji citovaný výrok o příchodu Krista, zvolání proroka Izajáše), kterým kněz každou mši začínal, se tyto mše nazývaly oráty. Během nich si lidé připomínali, jak archanděl Gabriel přišel zvěstovat Panně Marii, že se jí narodí Ježíš, a co se dělo poté. Protože mše začínaly ještě za tmy, chodili na ně lidé se svíčkami, které rozsvěcovali během obřadu. Vedle posvátného významu mší ještě přetrvávaly staré pohanské zvyky, kdy lidé věřili, že v tomto období se duše mrtvých navrací na zem, aby strávily svátky se svými blízkými. Tyto duše prý bylo možné zahlédnout právě v plamínku svíčky na rorátní mši.

 

Svatá Kateřina

Svátek svaté Kateřiny Alexandrijské připadá na 25. listopadu. Je to tedy jeden z posledních dnů před adventem. Právě proto se v tento den konala poslední velká taneční zábava, na které dokonce výjimečně platila dámská volenka. Dále končila pastva a začínalo se se stříháním ovcí. Ve svátek Kateřiny bylo také zakázáno pracovat s čímkoli, co mělo kola, především s kolovratem. Souvisí to se způsobem Kateřininy smrti, protože byla umučena vlámáním v kolo. Podle pověsti žila Kateřina na počátku 4. stol. n. l. v Egyptě. Po setkání s mnichem se nechala pokřtít a začala přesvědčovat antické filozofy i císaře o pravosti křesťanské víry. Císař ji však nechal uvěznit a nakonec popravit. Přestože není vědecky podloženo, zda Kateřina opravdu žila, její kult je stále živý. Kateřina je považována za patronku univerzit, vědců, filozofů a knihtiskařů.

 

Svatý Ondřej

Svatý Ondřej byl bratr svatého Petra a stejně jako on jedním z Kristových apoštolů. Jeho svátek se slaví 30. listopadu. Ondřej je patronem žen a nevěst, bdí nad jejich zdravím, bohatstvím a dlouhým životem. Dále je patronem sedláků a rybářů. Za svého života měl zázračnou schopnost uzdravovat nemocné. Navíc šířil křesťanskou víru, za což byl ukřižován. Jeho atributem se tedy stal kříž, který má však oproti latinskému kříži všechna ramena stejně dlouhá do tvaru X. Noc 30. listopadu byla považována za magickou a jednu z nejmocnějších nocí roku. Až do konce 19. století lidé věřili, že Ondřej jim prostřednictvím vody dá odpověď na to, jaký bude jejich osud a jestli se dívka vdá či ne. Právě v tento den nahlížely dívky do studně či díry prosekané v ledu, aby spatřily svého ženicha, nebo ťukaly na kurník. Pokud se jim z kurníku ozval kohout, vdaly se, když slepice, musely si ještě počkat. Později se však oba zvyky přesunuly na Štědrý den. V Liberci zastával Ondřej pozici svatého Mikuláše. Navštěvoval děti a dával jim cukroví ve tvaru ondřejského kříže.

 

Svatá Barbora

Barbora se narodila ve 3. století v Nikodemii (dnešní Izmid, Turecko) a pro svou víru byla umučena a sťata vlastním otcem. Protože ji ještě před tím zavírali ve věži, stala se věž jejím atributem, někdy ještě s palmovou ratolestí na počest umučení. Je považována za patronku horníků, kovářů, zedníků, zvoníků, zbrojířů a dělostřelců. Svátek svaté Barbory připadá na 4. prosince a býval velmi oblíbený. Dříve Barborky podobně jako Mikuláš obcházely večer před svým svátkem stavení a odměňovaly děti drobnými dobrotami. Byly zahaleny do bílého hávu se závojem přes hlavu, rozpuštěnými vlasy do očí a metličkou v ruce. Někdy ještě měly zelený věneček s dlouhou pentlí a obličej bílý od mouky. Chodily ve třech až šesti a při vstupu říkaly: „My jsme tři Barbory, jdeme ze Svaté Hory, neseme všelijaké dary, abychom vám ňáké daly“. Nebo jen vybízely děti k modlení mumlanou výzvou „Modli se!“ (odtud mulisi, mulisi). Na svátek Barbory si navíc svobodné dívky trhají třešňovou větvičku domů do vázy. Pokud větvička do Vánoc vykvete, dívka se do roka vdá.

 

Svatý Ambrož

Ambrož se narodil v Německu v roce 340, ale stal se soudcem a biskupem v Itálii v Miláně. Napsal mnoho teologických spisů, kterými přispěl k vítězství křesťanství v západní Evropě. Stal se patronem včelařů a domácích zvířat. Jeho atributy jsou metla a hůl. Ambrož v některých krajích zastupoval roli Mikuláše a na svůj svátek 7. prosince rozdával dětem dárky. Chodil oděný do černé, na hlavě měl jehlanovitou černou čapku, přes obličej roušku a měl bílé rukavice. V levé ruce nesl uzlík s cukrovím a v pravé bílou metlu. Právě tou znesnadňoval dětem, aby se dostaly k cukroví, když ho honily. Jinak jim ale neškodil.

 

Svatý Mikuláš

Za předlohu Mikuláše, kterého znají děti dnes, je považován Mikuláš z Myry, biskup, který žil ve 4. století v Lykii na jihozápadě Malé Asie. Ten podle legendy tajně obdaroval tři chudé dívky a zachránil je tím od práce v nevěstinci. Čin se nejspíše stal základem tradice dávání dárků ve svátek tohoto světce, který je 6. prosince. Mikuláš je patronem šťastného manželství, obchodníků, mlynářů a námořníků. Svatý Mikuláš obchází domy v předvečer svého svátku, ještě společně se svou družinou. Dnes ji tvoří již jen čerti a andělé, dříve s nimi chodily ještě všelijaké masopustní maškary. Na některých místech dokonce chodívala Mikuláška, tedy Mikulášova matka. Ta ale děti spíše trestala březovou metlou a nabádala je k poslušnosti, než aby je odměňovala. Mikuláš nosí bílou komži (košili), červený biskupský ornát a červenou biskupskou čepici zvanou mitra. Opírá ze o zlatou biskupskou berlu. Mikulášovi společníci, čerti, představují ztělesněné zlo, andělé naopak dobro.

 

Půst

Tradice půstů je velmi dlouhá a má kořeny ještě v době před naším letopočtem. Půst je součástí téměř všech náboženství i různých duchovních učení. Dodržování půstu v sobě také nese pravidla zdravé výživy. Během půstu by se měl člověk vzdát svých oblíbených jídel a sladkostí, stejně jako alkoholu a cigaret. Advent byl dobou soustředění se a rozjímání nad příchodem Spasitele. Tuto duševní očistu měla podpořit i očista těla, tedy půst, tedy  zdržení se určitých pokrmů a nápojů. Toto je ještě spojeno se zdržením se oslav a bujarého veselí, někdy i sexuálního života. Půst totiž vyjadřuje pokání nad svými hříchy a také smutek nad zemřelými, a proto vede k očistě ducha i těla. Půst však netrval celý týden, postními dny byla středa a pátek. Končil Božím hodem vánočním. Štědrý den ještě patřil do doby postní, kdy většinou lidé až do večera nic nejedli, aby viděli zlaté prasátko. I štědrovečerní večeře byla sice bohatá, stále však odpovídala pravidlům půstu.

 

Doba vánoční

Jedná se o dobu těsně navazující na advent, který je vlastně přípravou na tyto svátky. Doba vánoční naplno začíná dnem Narození Páně 25. prosince. Její konec je však poněkud složitější. Nejdůležitější je takzvaný vánoční oktáv, osm dní po Narození Páně. Ten končí 1. ledna na svátek Obřezání Páně. Doba vánoční však pokračuje až do svátků Tří králů (6. ledna) a Křtu Páně – tento den vychází na první neděli po Třech králích. Jako dozvuk doby vánoční je ještě v křesťanské liturgii chápán svátek Uvedení Páně do chrámu (2. února), tedy čtyřicátý den po narození Páně, nazývaný též Hromnice. Nejdůležitějším je samozřejmě den Narození Páně. Jeho oslavy začínají již v noci 24. prosince, protože dříve večerními nešporami (tedy pobožností) začínal nový den. Štědrovečerní večeře tak stále spadá do doby adventu, ale doba po ní je již vánoční. Narození Páně se slavilo především pobožnostmi. Dodnes velmi oblíbená je půlnoční mše nazývaná Missa in Nocte. Méně známé jsou další oslavné mše: pastýřská, ranní, nebo také jitřní – Missa Aurora – a velká, denní mše – Missa in Die (slavená v devět hodin ráno). Na dobu vánoční připadá také několik důležitých církevních svátků. Prvním je svátek svatého Štěpána (26. prosince). V tento den se pravidelně chodilo na koledu, která byla brána jako rodinná společenská událost. Dalším je svátek svatého Jana (27. prosince) a svátek betlémských Mláďátek. Tomu se také říká svátek Neviňátek. Lidé si připomínali zabíjení novorozenců na příkaz krále Heroda. V neděli během vánočního oktávu se slaví svátek Svaté rodiny. 

 

Štědrý den

U nás se tento den slaví 24. prosince, tedy večer před Narozením Páně. Je vyvrcholením doby adventní a těšení se na příchod Spasitele. Svým zařazením stále patří do doby adventní. Proto by měla být štědrovečerní hostina sice bohatá, ale ještě stále podle pravidel půstu a střídmosti. Po staletí se utvářely zvyky a tradice, které se měly v tento slavnostní den dodržovat. Těch je obrovské množství a liší se kraj od kraje. Několik z nich je ale v podstatě stejných po celé zemi. Po celý den se lidé postili, aby mohli ještě před večeří zahlédnout zlaté prasátko. Večeře začínala společnou modlitbou, poděkováním za předchozí rok. Stejně tak modlitbou končila. Usedalo se k ní s východem první hvězdy a ke stolu se sešla celá rodina i s čeledí a služebnictvem. Jako první se podával chléb s medem, aby byli všichni po celí rok milí a hodní. Celá večeře měla mít podle zvyku devět chodů, devítka byla šťastné magické číslo a vyjadřovala hojnost do celého příštího roku. V bohatších rodinách se podávalo opravdu devět jídel, ale v těch chudších byl za jeden chod považován například i jeden druh ovoce. Po večeři si všichni mezi sebou vyměnili dárky a začali se připravovat na půlnoční mši. 

 

Štědrovečerní jídelníček

Jak již bylo řečeno, večeře začínala chlebem s medem. Následovala polévka, většinou houbová, bramboračka, hrachová či kroupová. Luštěniny obecně měly představovat dostatek peněz do dalšího roku. V každé rodině se podávala také kaše z hrachu nebo celých obilných zrn. Ty měly opět  symbolizovat blahobyt a dobrou úrodu. Aby se v rodině drželo štěstí, jedl se černý kuba, pokrm z krup, hub a uzeného masa, zajídaný kyselými nakládanými švestkami. Proti zimnici se jedlo i zelí s hrachem a knedlíky. V bohatších rodinách také zajíc na černo. Na konec hostiny následovalo ovoce v mnoha podobách. Švestky plněné mandlí a opečené, takzvaná muzika – kompot z hrušek a švestek, který měl přinášet svornost v rodině, a jablíčka. Poslední částí jídelníčku byla vánočka a cukroví. Cukroví se peklo již první adventní neděli, ale nesmělo se ochutnat dříve. Vánočka zase měla zbýt až do Nového roku. Zajímavé je, že v důsledku třicetileté války v 17. století z vánočního jídelníčku v podstatě vymizely dříve hodně preferované ryby. Ty se dostaly jen na jídelníček bohatých nebo tam, kde byly rybníky a řeky bohaté na ryby. Stejně tak vymizela i rybí polévka. Obojí se na jídelníček vrátilo až v 19. století. Jako pití se podávalo víno, pivo, pálenka a punč.

 

Štědrovečerní zvyky před večeří

I v tak významný křesťanský svátek se stále dodržovaly tradice, které měly kořeny v dávných pohanských dobách. Všechny úkony měly za úkol zajistit dobrý nadcházející rok anebo zjistit, co koho v tomto roce čeká. Dopoledne se lilo olovo, pouštěly lodičky ze skořápek a házelo pantoflem. Svobodné dívky chodily třást bezem a poslouchaly, odkud zaštěká pes. Podle štěkotu psa se dalo usuzovat, jaké vlastnosti bude mít nastávající ženich i kterým směrem ho hledat. Někteří také věřili, že celý den mluví zvířata lidskou řečí a je možné je slyšet. Bylo to však poměrně nebezpečné – kdo tajemství vyzradil, mohl zemřít. Ještě než se zasedlo k večeři, hospodář pozval ke stolu i duše předků, protože se věřilo, že se v tuto magickou dobu přicházejí podívat na své blízké. Hospodyně vymetla všechny kouty, aby se v nich nedržely myši. Do té doby platil zákaz zametat, aby se z domu nevymetli právě předci. Ze stejného důvodu byl zákaz po celý den zvedat věc, která upadla, mlít obilí, bílit stěny, vylévat vodu na dvůr, prudce vstávat od stolu nebo něco půjčovat či prodávat, co bylo v domě. Pokud vyšla první hvězda a následně byla jasná noc, byla velká naděje, že další rok bude úrodný. Štědrovečerní zvyky při večeři Štědrovečerní stůl měl být důkladně umytý, obkouřený jalovcem či černobýlem. Měl být pokrytý slavnostním bílým ubrusem a na něm mělo být položeno vše, co ten rok v hospodářství příroda nadělila, spolu s bochníkem chleba a nožem. To zajišťovalo plodnost. Pod stolem byla hromádka slámy jako symbol narození Krista v chlévě a zároveň pro štěstí. Nohy stolu se někdy spoutaly řetězem, nebo provazem, aby nikoho nebolely nohy a netroufli si do stavení zloději. Pod talíře se dávala rybí šupina nebo penízek, aby se ve stavení držely peníze. Bylo nutné, aby u stolu seděl sudý počet lidí, pokud ne, prostíral se ještě jeden talíř navíc pro náhodně příchozí. (Smrt si přišla počítat talíře ještě před večeří, takže pak už to nevadilo.) Poté, co všichni zasedli ke stolu, hospodář pronesl modlitbu a rozkrojil jablko. Musel se dávat pozor, aby někdo neseděl přímo proti dveřím, aby si pro něj nepřišla smrt. Ta mohla přijít i pro toho, v jehož stínu nebyla patrná hlava. Od slavnostní tabule směla vstávat jen hospodyně, nebo ještě lépe děvečka, aby slepice seděly na vejcích.

 

Štědrovečerní zvyky po večeři

Po večeři se ještě muselo obstarat a podarovat celé hospodářství, aby bylo napřesrok plodné. Ovoce a vánočky se nosily domácím zvířatům a stromům. Stromy se ještě pomoučnily a ovázaly slámou z pod štědrovečerního stolu. Do studny se hodil kousek vánočky nebo jablíčko a ořech, aby byla dobrá voda. Kosti z večeře se zakopaly na zahradě. Měl se o ně popíchat krtek a utéct jinam. Drobky ze stolu se rozházely po zahradě, aby byla dobrá úroda. Ubrus ze stolu se uschoval do jara a selo se z něj obilí. Poté se mohly jít dívky podívat do vyhaslé pece. Když v ní viděly jiskřičku, znamenalo to nebezpečí požáru pro celé stavení. Hlas modlícího se, který se uvnitř ozýval, věštil smrt, hudba veselku. Nejčastější zvyky svobodných dívek se samozřejmě týkaly toho, zda se do roka provdají a jaký bude jejich ženich. Vše začalo večeří, kdy z muziky napichovaly poslepu švestky (mládenec) nebo hrušky (vdovec), a pokračovalo hledáním v zrcadle osvíceném svíčkami, házením zauzlovaných šátků v neckách až po hliněné kuličky a knedlíky uvnitř se jmény nápadníků a mnoho dalších zvyků. Když bylo vše uděláno, vyrazilo se na půlnoční mši. Důležité při tom bylo, aby nikdo nešel přes pole, to by pak byla špatná úroda. Kdo stihl za zvuku zvonů vykopat na rybníce díru do ledu, uzřel svůj osud. Společně s koncem zvonění kostelních zvonů však ustalo veškeré čarování a magická noc se skončila. Betlémská hvězda Hvězdy jsou podle Starého zákona považovány za stvoření Hospodina, která mohou ovlivňovat a zvěstovat osud člověka. Objevení nové hvězdy na obloze se proto vždy považovalo za významné poselství. Pro křesťany nejdůležitější nová hvězda se zjevila nad městečkem Betlém, právě v době narození Ježíše Krista. Podle Matoušova evangelia se na obloze na východě objevila hvězda a ta se zastavila nad místem narození Spasitele. Tato hvězda pak k jeho jesličkám přivedla „tři krále“. Dnes není ani tolik pochybností o tom, že se nějaké nové těleso na obloze opravdu objevilo, jako spíše o tom, o jaké těleso mohlo jít. Nejčastější názory uvádějí, že se jednalo o kometu, novu či meteor. Také vše bývá vykládáno jako konjunkce (prolnutí těles na obloze z pohledu pozorovatele) Jupitera a Saturna nebo Jupitera a Venuše. S velkou pravděpodobností však tento jev nenastal v roce 1 našeho letopočtu, ale 5 nebo 2 roky před naším letopočtem.

 

Vánoční koledy

Koledou se původně nazývaly obřadní obchůzky pořádané vždy k nějakému významnému svátku. Posléze i vše ostatní s nimi spojené, tedy nadělené dárky, písně, říkadla… Smyslem koled bylo štěstí rodinného i hospodářského života. Na koledu chodili hlavně děti, chudí, učitelé, ministranti, kostelníci a také obecní pastýři. Základ slova koleda je z latinského calendae (jde o označení prvního dne v měsíci) – Calendae Januariis byly slavnostní obchůzky 1. ledna. Slovo calendae je pak nejspíše odvozeno od slova calare (volat) – kněží oznamovali začátek nového srpku měsíce. Dnes se nejčastěji užívá slovo koleda ve smyslu oslavných vánočních písní. V českých zemích jsou první koledy datované do 13. století, ty jsou většinou anonymní. Od 18. a 19. století naopak u většiny koled autory známe. Tím nejznámějším je určitě Jakub Jan Ryba (1765–1815) a jeho „Česká mše vánoční“ (uváděná také jako „Hej, mistře…“).

 

Dárky

Inspirace v dávání si dárků v době Vánoc pochází od Tří králů, kteří se přišli poklonit Ježíškovi a přinesli mu dary. V jejich době se ale slovo dar dalo vykládat několika způsoby. Mohlo jít o výměnný obchod, žádost o přízeň a ochranu, oběť Bohu, jako pocta a v případě králů výraz úcty. Již ve 14. století je v českých zemích zaznamenán zvyk na Štědrý den obdarovávat, být štědrý a pohostinný. Avšak dárky se měly dávat na památku Krista, a ne pro zajištění si štěstí na příští rok. Nejčastějšími dárky byla jablka, ořechy, sladkosti apod. Určité dary se dávaly i zvířatům a například i studni. To souviselo se starými pohanskými zvyky. Obdarováno bylo i služebnictvo, jako přilepšení ke mzdě, a také tuláci a žebráci. Děti dostávaly dárky již od Mikuláše a dalších světců v průběhu adventu. Dárky byly různé, jako dnes, od každodenních potřeb po hračky. V 19. století se například staly oblíbenými dobrodružné knížky. Od 19. století dosáhl navíc zvyk dávat si dárky dnešní podoby a začal je roznášet Ježíšek. Jednou z myšlenek obdarování je, že s každým dárkem dáváme i kousek sebe. Dárek je vlastně způsob velmi intimní komunikace. Proto by měl přinášet především radost, jak dárci, tak obdarovanému, a to nezávisle na faktické hodnotě dárku. Vánoční stromeček a ozdoby Bez stromečku si dnes Vánoce představíme jen stěží, ale ne vždy tomu tak bylo. Ve středověku totiž nejsou o vánočních stromcích vůbec žádné zmínky, několik informací se objevuje až na počátku 16. století. To církev zdobení jehličnanů přestala zakazovat jako pozůstatky pohanských zvyků a smířila se s tím, že je musí zapojit do své liturgie. Napříště tak věčně zelené větve symbolizovaly věčný život přislíbený Kristem. Předchůdcem stromku byl betlém, zvaný také jesličky, který se ke stromečku dává dodnes a pod který děti dostávaly dárky. První stromky se zdobily v Brémách v dnešním Německu, především v chudších a měšťanských rodinách. Odtud se velmi pomalu šířily do celé Evropy. Do českých zemí se stromky dostaly až na počátku 19. století a byly záležitostí městské smetánky. V chudších domácnostech se většinou nezdobil celý strom, ale jen nařezané větve ve váze nebo malovaný strom ze dřeva. Ozdoby na stromeček se vyráběly doma, hlavně z papíru, sušeného ovoce a cukroví. Hodně ozdob mělo svůj další význam. Jablíčka měla například odkazovat na „pramáti“ Evu. Ještě o něco později se na stromek přidávaly lojové a voskové svíčky. Do té doby bylo zvykem věšet stromeček ke stropu špičkou dolů. Odstrojit se stromeček mohl až den po třech králích (7. 1.), jeho části se použily do kamen jako topení pro uvaření něčeho dobrého. Dolní konec kmínku se navíc používal jako metlička pro vaření. Nejoblíbenějším jehličnanem je dodnes jedle.

 

Vánoční po hlednice a přání

Vývoj pohlednic byl pozvolný, a tak nelze přesně určit datum ani místo jejich vzniku. Počátky jsou proto spojovány s oficiálním povolením vydávat soukromé lístky, k čemuž například v zemích Rakouska-Uherska došlo v roce 1884 a v Německu v roce 1872. V této době začaly ve velkém vznikat i pohlednice s motivem Vánoc. Zlatá éra pohlednic proběhla mezi roky 1895–1918. To bylo vyrobeno zdaleka největší množství pohlednic za celou dobu jejich historie. Po první světové válce začaly do světa pohlednic pronikat i fotografie, což se opět odrazilo na vánočních motivech. Módními se staly momentky rodin u vánočních stromků a tabulí. Dnes se díky nim dá zachytit tehdejší životní styl i módní trendy ve vánočních dárcích a ozdobách. Předchůdce vánočních pohlednic, jaké známe dnes, začal, podle jedné z teorií, jako první v roce 1843 tvořit malíř John Horsley z Edinburghu. Bylo to na přání obchodníka Sira Henryho Colea, který chtěl ručně malovanými obrázky nahradit dlouhé blahopřejné dopisy. Svatý Štěpán Svatý Štěpán je  považován za prvního křesťanského mučedníka. Byl ukamenován v blízkosti jedné z bran Jeruzaléma již roku 35 nebo 37 za to, že obvinil představitele vysokého židovského kléru z vraždy Ježíše Krista. V 5. století byl nalezen jeho hrob a ostatky převezeny do Říma, od té doby je uctíván jako světec. Je zobrazován s palmovou ratolestí, na znamení mučednické smrti, a kamenem v ruce a je považován za patrona námořníků, kameníků, bednářů a koní. Jeho svátek připadá na 26. prosince. U nás byl tento den spojen především s koledou, kdy zejména chudí obcházeli stavení a prosili o dary. Postupem času se z koledy stala velká společenská událost. Celé rodiny se chodily navštěvovat a vyměňovat si dárky. Koledování mnohdy končilo až na Tři krále.

 

Svatý Jan Evangelista

Svátek připadající na 27. prosince je svátkem lásky a porozumění. Svatý Jan byl apoštolem, který měl ke Kristu nejblíže. Pro svou moudrost bývá zobrazován s orlem a je patronem teologů, vinařů, písařů, řezníků apod. Podle křesťanské tradice seděl při poslední večeři vedle něj a ten mu také, když umíral, svěřil do péče svou matku. Jan navíc jako první viděl Kristův prázdný hrob a uvěřil v jeho zmrtvýchvstání. Je jediným z apoštolů, který zemřel přirozenou smrtí, ačkoliv mu bylo o život usilováno několikrát. Císař Domicián ho prý v roce 95 nechal zatknout a mučit, dokonce vhodit do kotle s vroucím olejem. Jan ale vše přestál bez známek zranění. Podle legendy měl být také otráven vínem. On však víno požehnal a jed ztratil na účinnosti. Proto se na jeho svátek nechávalo v kostele světit víno, které prý chránilo i před hadím uštknutím. 

 

Svátek mláďátek 

Dne 28. prosince se slaví den betlémských neviňátek. Je to smuteční den, kdy si křesťané připomínají, že král Herodes nechal zavraždit všechny chlapce v Betlémě a okolí mladší dvou let poté, co se dozvěděl, že se prý narodil nový židovský král. Tato událost má předobraz již ve Starém zákoně, kdy došlo k zabíjení malých židovských chlapců po narození Mojžíše. Podle legendy se však Josefovi s Marií a malým Ježíškem podařilo ještě před smutnou událostí utéci. Josefa totiž varoval ve snu anděl a nařídil mu odejít s rodinou do Egypta. Na tento svátek se nesmělo prát prádlo, protože by se obrazně řečeno máchalo právě v krvi zabitých dětí. Podle počasí v tento den se také usuzovalo, jaký bude nadcházející rok. Nevlídné počasí věštilo nemoci a smrt, slunná obloha zdraví a bohatou úrodu brambor. 

 

Další vánoční svátky

Na konec roku a začátek nového připadají další sváteční dny, které souvisí s křesťanským pojetím Vánoc. Podle tradice křesťanský rok začíná již první adventní nedělí, takže svátek svatého Silvestra slavený 31. prosince není až tak významný. Podle starozákonní tradice se osmý den po narození dítěte, tedy 1. ledna, slaví svátek Obřezání Páně. Církev jej považuje za den, kdy byla poprvé prolita Kristova krev. Zároveň je to den oslav Panny Marie jako bohorodičky a Světový den míru. Tento den se slaví půstem a rozjímáním a má být uklidněním po bujarém veselí dne předešlého. Dodnes se také traduje „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. Dále se 6. ledna slaví svátek Zjevení Páně, společně se svátkem Tří králů. Posledním svátkem doby vánoční je svátek Křtu Páně, který připadá na první neděli po 6. lednu. Tento svátek se slaví až od roku 1960, ale křest Páně jako takový je vyzdvihován již od počátků náboženství. Křest je totiž významnou událostí, kdy je člověk přijat do církevního společenstva. Touto nedělí zároveň začíná liturgické mezidobí.

 

Svatý Silvestr

Silvestr I. byl papež žijící na počátku 4. století, který ustanovil mnoho církevních pravidel používaných dodnes. Je zobrazován v papežském ornátu s knihou, mušlí nebo býkem a je patronem domácího zvířectva a dobré úrody. Papež žil na rozhraní dvou věků – doby pronásledování křesťanů a nástupu vlády křesťanské církve. Podobně jeho svátek připadá na rozhraní starého a nového roku, 31. prosince. Jeho svátek dlouho nebyl nijak oslavován. Dříve totiž začátek církevního roku připadal na první adventní neděli. A ač 1. leden, jako začátek nového roku, byl přijat církví již ve středověku, nepodporovala na ten den žádné bujaré veselí, které by připomínalo pohanské oslavy konce roku běžné ve starém Římě. Bouřlivě se konec roku začal oslavovat až s hospodářským rozvojem a očekáváním příchodu roku 1900 (považovaným mylně za počátek 20. století), součástí se tak staly i půlnoční ohňostroje a přípitek. V 19. století se ustálil klasický silvestrovský jídelníček – pečené selátko pro šťastný konec každého podnikání, čočková polévka pro peníze, o silvestrovské půlnoci horký ovar s křenem a jablky a bílá ovarová polévka s kroupami pro zdraví. Na stole nesmělo být nic, co mělo peří, křídla nebo rychlé nohy, aby štěstí a majetek neuletěl. Podle lidové pověry nesměla hospodyně nechat přes silvestrovskou noc viset prádlo, jinak by někdo zemřel. 

 

Novoročenky

Co se týká novoročenek, tradice posílání přání má kořeny již ve starém Římě, kdy si lidé posílali přání spolu s dary na Nový rok. V novodobé historii je jako první začal posílat hrabě Karel Chotek v Čechách v roce 1827. Populární byly obrázky bohyně štěstí Fortuny s nápisem „Pour Féliciter“, tedy pro štěstí. Tento nápis je známý a oblíbený dodnes. 

 

Tři králové

Pro pravoslavnou církev datem 6. ledna začínají Vánoce a je zde považováno za datum narození Ježíše Krista, tedy Zjevení Páně. Katolická církev na tento den slaví Zjevení Páně také, ale jen v přenesené formě, kdy byl Ježíš uznán jako „král králů“ poté, co zjevil svou podstatu třem mudrcům. Právě mudrci se mu podle starší liturgie přišli do Betléma poklonit poté, co se jim na nebi ukázala kometa. Jejich počet nejdříve kolísal od dvou do dvanácti. Původně to nejspíše byly astrologové a kněží perského boha Mithry. Až ve středověku se z mudrců stali králové, protože král ztělesňoval jednotu přírodních sil, a počet se ustálil na třech podle darů, které Ježíškovi přinesli – myrhu, kadidlo a zlato. Také jména králů se objevují až od 9. století. Kašpar, Melichar a Baltazar jsou především opředeni mnoha legendami a symboly. Jejich svátek je oslavován tak, že chlapci převlečení za krále obcházejí stavení, zpívají, hrají divadlo a žehnají domy na ochranu. Nápis C(K)+M+B, který při tom píší posvěcenou křídou, ale znamená také Christis mansionem benedicat, Kristus žehnej tomuto obydlí. Lidé věřili, že tříkrálový večer je kouzelný a mohou se jim splnit jejich tajné tužby.

 

Lití olova

Lití olova je jedním z vánočních zvyků s keltskými kořeny. Tento zvyk se udržel až do první světové války, pak upadal kvůli nedostatku olova. Možnou variantou je v dnešní době také lití vosku. Při lití olova je důležité usilovně myslet na záležitost, která vás trápí. Tvar odlitku má napovědět správnou cestu z problému. V olověném odlitku může každý vidět jiný tvar, ale jsou základní tvary, které se vykládají stále stejně…

• čáry rovné – spokojený, klidný život

• čáry vlnité – nejasnosti, zmatky, cestování

• čáry jako půlkruh – falešný přítel, zrada, rozchod

• kruh uzavřený – finanční zisk, dědictví

• kruh porušený – zklamání, špatné zdraví, špatná finanční situace

• dva kruhy – svatba, štěstí

• dva porušené kruhy – rozchod, zrušení zásnub nebo svatby

• ovál – sňatek z lásky

• čtverec – harmonický život

• trojúhelníky – štěstí v podnikání

• jeden kříž – smrt přítele, příbuzného

• dva kříže – zajištěné stáří

• mřížky – vězení, dlouhé odloučení, problémy se zuby

• zvířata – buď milosrdný

• savci – pomáhej a budeš odměněn

• ptáci – důležitá zpráva

• ryby – měl bys mlčet

• hadi – nepřátelství, zrada, ale i moudrost

• hvězdy – úspěch ve všem

• kometa – velké životní změny

• květiny – láska, rodinné štěstí

• stromy – dlouhá životní cesta

• nádoba – bohatství nabyté tvrdou prací

• člověk – velká odpovědnost

• srdce – láska 

 

Krájení jablíčka

Krájení jablíček je další ze starých zvyků, které se prováděly na Štědrý den a měly za úkol zjistit, jaký bude příští rok. Hospodář vždy po večeři rozkrojil jablko. Podle toho, jak vypadal jaderník, předpovídal, co se stane. V některých koutech země se věštba vztahovala pouze na hospodářovu osobu, jinde na celý grunt. Dnes si každý rozkrajuje své vlastní jablíčko. Pokud mělo jablíčko uvnitř:

• hvězdičku – zdraví, spokojenost v následujícím roce

• ošklivý nebo porušený jaderník – nemoc

• křížek – smrt 

 

Házení střevícem

Jde o jeden ze starých zvyků. Svobodné dívky tímto způsobem chtěly zjistit, zda budou mít do roka ženicha a svatbu. Dnes může střevícem, nebo spíše papučí, házet kdokoliv, aby zjistil, jak se bude příští rok mít. Stačí postavit se zády ke dveřím a papuči přehodit přes hlavu. Podle toho, jak dopadne, se určí výsledek. Papuče dopadla:

• špičkou ke dveřím – svatba, dotyčný se vydá na dlouhou cestu

• špičkou ode dveří – dotyčný zůstane celý příští rok doma

 

Losování hrnečků

Jeden ze zvyků, které se prováděly na Štědrý den, se také někdy nazýval zdvihání štěstí. Hospodyně připravila na stůl stejné hrnky a pod každý umístila určitý předmět, kterému byl přiřazen symbolický význam. Předměty se mohly místně lišit, lišil se i počet hrnků, od tří, pěti až po sedm, princip věštění ale zůstával stejný. Tazatel se zavřenýma očima vybral jeden z hrnečků, které se předtím promíchaly. Podle toho, co hrnek skrýval, tazatel usuzoval, co ho v následujícím roce potká. Pokud byl pod hrnečkem:

• chléb – štěstí a dostatek

• mince nebo šupina – bohatství

• prstýnek – svatba, nové přátelství

• šátek – cesta

• střepy – smůla

• uhlí – problémy

• hlína – smrt

• figurka – dítě

• hřebínek – nedostatek, nemoc

• perníkové srdce – láska

 

Sfoukávání svíčky

Svíčky jsou odpradávna symbolem světla, víry a života. Nejprve to byly jen lněné šňůry napuštěné smolou a včelím voskem, ponořené v nádobách s olejem. Ty byly postupně nahrazovány stále více včelím voskem obalenými knoty až do tvaru dlouhé vysoké svíce. Od nich už byl jen krok k nejrozmanitějším tvarům, jaké známe dnes. Do křesťanské liturgie svíčky definitivně pronikly ve 4. století a staly se nedílnou součástí bohoslužeb a oslav. Právě o Vánocích jsou využívány nejhojněji. Ze starých dob přetrvala víra lidí v magickou moc plamene i kouře svíček. Proto se v době vánoční věštila budoucnost podle kouře z posvěcené svíčky. Pokud kouř:

• stoupá vzhůru – zdraví

• míří do kouta – majitel zůstane doma

• míří ke dveřím – dlouhá cesta 

 

Pouštění lodiček ze skořápek

Velmi tradičním vánočním zvykem je pouštění lodiček z ořechových skořápek a se svíčkou. Jako svíčka by se do skořápky měl použít zbytek svíčky použité minulého roku při ranní mši 24. prosince nebo svíčka z loňského vánočního stromečku. Dříve pouštěly lodičky mladé dívky na vdávání. Podle směru, kterým loďky pluly, hádaly, jakého budou mít ženicha a manželství. Do dnešních dob se zvyk rozšířil mezi všechny členy domácnosti, kdy každý hádá, jaký bude jeho příští rok. Lodička:

• zůstala u břehu – v příštím roce žádné změny, vše zůstane při starém

• po delší době, co zůstávala u břehu, vypluje – majitel po delším váhání nalezne správnou cestu

• doplula ke břehu se zhasnutou svíčkou – cena za dosažení cíle bude vysoká

• doplula ke břehu – splnění všech cílů

• zůstane u břehu, nepotopí se, ale zhasne – majitelovi je odpověď lhostejná

• potopila se nebo převrhla – nesnadné zlepšení situace, neštěstí

• potopila druhou – majitel je schopen uskutečnit cíle za každou cenu

• při plavbě se dotýká jiné lodičky – láska a přátelství

• při plavbě se dotýká každou chvíli jiné lodičky – majitel si ujasňuje, co chce, a hledá sám sebe

• utvoří kruh s ostatními – vzájemná úcta, přátelství a tolerance 

• ocitne se uprostřed ostatních – potřeba ochrany a pomoci

• ocitne se mimo kruh – majitel v nadcházejícím roce rodinu opustí

• točí se v kruhu – nerozhodnost; majitel neví, co od života chce

• svíčka zhasne – neupřímnost, komplikovaný citový vztah

• dopluje sama k druhému břehu – majitel získá to, po čem touží

• vzdálenost lodiček – blízkost mezi majiteli a hloubka vztahu

• lodičky vedle sebe – harmonický vztah

• plují-li vedle sebe dlouho – pevný vztah

• jedna lodička vpředu – majitel je dominantní

Zdroj: Severočeské Muzeum v Libercii, čerpáno také z publikací : Valburga Vavřincová, Malá encyklopedie Vánoc, Praha 2002. Michaela Zindelová a kol., Česká vánoční kniha. Obyčeje, zvyky, koledy, výzdoba, recepty a mnoho dalšího, Praha 2010.

Pro potřeby Spolku přátel Ostašova zajistila paní Blanka Plzenská

Übersetzung für Google Übersetzer, Link: HIER

for translation into another language using Google Translate:  HIER