BITVA V OSTAŠOVĚ

(21. dubna 1757 Sedmiletá válka, bitva u Liberce)

Patronem ostašovského kostela je sv. Vojtěch. Od r. 2012 pořádá Spolek přátel Ostašova ke cti tohoto světce "Ostašovské poutní slavnosti". Nejde o pouť s houpačkami, ale o významnou kulturní událost, připomínající život tohoto světce. Připraven je vždy bohatý program pro děti i dospělé. Za dob Sedmileté války proběhla přímo na ostašovských polích významná Bitva u Liberce. Za útrapy spojené s touto válkou byli místní občané odškodněni a ze získaných prostředků nechali v centru obce vystavit dřevěnou kapli, která byla v r. 1833 přestavěna na zděný kostelík. Ten má spolek v péči od r. 2011 a pořádá zde různé benefiční akce pro jeho záchranu. 

Pro připomenutí této významné události nejen pro kostel, Ostašov ale i celý region, byla během slavností v roce 2013 poprvé zorganizována ukázka této historické bitvy několika pluky rakouské a pruské armády, kterou zde zastupovali dobrovolníci z Čech, Německa i Polska. Významným okamžikem je fakt, že ukázka bitvy probíhá na autentickém místě, což dokládají mapy a historické prameny. 

_______________________________________________________________________________________________

připomínka bitvy v rámci Ostašovských poutních slavností proběhla již po čtvrté dne 23. dubna 2016 - fotografie najdete ZDE

šestý ročník Ostašovských poutních slavností a připomínka výročí 260 let od bitvy u Liberce se uskuteční

22. dubna 2017

POZVÁNKU  NA  AKCI  NAJDETE  ZDE

Fotografie a videa ze slavností pořádaných v minulých letech najdete v GALERII v daném roce v měsíci dubnu.

Trojjazyčnou brožuru o Bitvě vydanou naším spolkem stáhnete ZDE

Zprávy z médií najdete zde: 2013 (LDČTK), 2014 (LD, RTM)

Další informace a odkazy najdete ZDE

Ostašov a sedmiletá válka

Přestože učebnice dějepisu o ní spíše mlčí, knihy o ní napsány ještě nebyly a veřejnost si ji nepřipomíná, byla Bitva u Liberce v roce 1757 největším a také hlavním milníkem tehdejší Sedmileté války mezi Rakouskem a Pruskem. Bitva je svým dopadem tragická zejména v tom, že proti sobě stáli na obou stranách Češi. „Je to jedno z mála témat, a také to nejlepší, co můžeme v Liberci prezentovat. A to i v rámci celé republiky. 

BITVA U LIBERCE 1757 - CO MOŽNÁ NEVÍTE

O jaký konflikt šlo?
Bitva u Liberce byla jednou z nespočtu střetů během Sedmileté války (1756 1763). Ta se odehrávala na nepředstavitelné ploše, v Evropě, Americe, Asii, Africe i na oceánech, a je tudíž právem považována za první celosvětový válečný konflikt.

Kdo ve válce bojoval?
Na jedné straně koalice států Rakousko, Francie, Rusko, Švédsko, Španělsko, Sasko, Neapol a Sicílie, Sardinie a na druhé straně Prusko, Velká Británie, Hannoversko, Portugalsko, Hesse-Kassel, Brunšvicko.

Proč bojovali?
Jako u všech válek šlo o území a vliv. Rakouská císařovna Marie Terezie chtěla na Prusku získat zpět Slezsko, k čemuž využila spojenectví s Francií, které zase ležela v žaludku Anglie, pruský spojenec. Prusové, na kontinentu osamocení, se spojili s Anglií a v roce 1756 překročili hranice Saska. Rozhořel se celoevropský konflikt.

Jak bitva probíhala?
Bitva u Liberce byla součástí tzv. Prusko-Rakouské fronty. Během ní vpadl do Čech pruský král Fridrich II. a na své ničivé pouti ku Praze mu rakouské jednotky dokázaly významněji čelit jen u Liberce. Rakušané měli na pravém křídle směrem k Ruprechticím 6 700 mužů se 14 děly, na levém křídle asi 7 200 pěšáků, 3 000 jízdných s 8 děly, tedy celkem cca 16 000 až 17 000 mužů. Byli rozestavěni do tří sledů, neměli však zálohy. Prusové pod velením vévody z Bevern měli celkem 15 000 až 16 000 mužů včetně jízdy, příslušný počet děl, ale vyčlenili i zálohy v počtu 5 eskadron jízdy a jednoho praporu pěchoty. Své vozatajstvo ponechali pod ochranou u Chrastavy.

Bitva trvala asi půl dne. Hlavní roli sehrála kavalerie. Rakušané ztratili celkem 874 mužů, ztráty na straně Prusů činily celkem 643 mužů. Ranění byli odvezeni do lazaretu, který byl  zřízen v libereckém zámku a okolních budovách, mrtví pohřbeni vedle kostelíka v Janově Dole a na kraji lesa pod Ještědským hřebenem.

Jak to, že bojovali Češi s Čechy?
Po prohrané Bitvě na Bílé hoře nastala masová náboženská emigrace, mimo jiné i do Pruska. Králův slib ochrany protestantského vyznání způsobil, že venkovský lid viděl v jeho osobě svého vysvoboditele. Naproti tomu katolické obyvatelstvo Čech, které z vlasti neodešlo, muselo plnit vojenskou povinnost. Při bitvě se tak střetli leckdy lidé, kteří dříve byli sousedy.

Jak konflikt skončil?
Prusové prohráli až při červnové Bitvě u Kolína, poté se konflikt přesunul jinam, válka pokračovala. Zahynulo v ní asi půl milionu vojáků a stejný počet civilistů.

Co to přineslo Liberci?
Nic pěkného. Požáry, rabování, epidemii skvrnitého tyfu.

Zdroj   Autor: Tomáš Lánský

__________________________________________________________________________________________________

 

Prusko-rakouská fronta - rok 1757

První týdny Nového roku se nesly ve znamení horečné diplomatické aktivity. Již 11. ledna ruská carevna podepsala akt přistoupení Ruska k rakousko-francouzské smlouvě a 2. února, necelý měsíc poté, co byl na Ludvíka XV. spáchán neúspěšný atentát, podepsali Francouzi a Rakušané konvenci o společném vedení války. Tato úmluva byla 1. lvětna stvrzena tzv. druhou versailleskou smlouvou, v níž se Francie zavázala vyslat do Říše 100 000 vojáků a platit Rakousku dvanáct milionů guldenů subsidií ročně.

Bojové akce roku 1757 zahájil pruský král, který se rozhodl nečekat na společný úder spojenců, a na začátek jara naplánoval operaci, jež měla zničit prozatím osamocenou rakouskou armádu ještě v zimních kvartýrech. V dubnu třemi pochodovými proudy vpadl na území Čech a překvapené rakouské oddíly pod velením prince Karla Lotrinského a maršála Browna rychle zatlačoval do vnitrozemí. Jediný větší odpor mu byl schopen klást pouze sbor hraběte Königsegga při střetnutí u Liberce. Hlavní rakouské vojenské síly se postupně shromáždily před hradbami Prahy, kde 6. května došlo k mohutnému střetu obou armád. V bitvě u Štěrbohol utrpělo rakouské vojsko těžkou porážku, nicméně obě strany zaznamenaly poměrně vyrovnané ztráty; zhruba 13 – 14 000 vojáků. Část ustupujících Rakušanů (40 000 mužů) se ukryla za hradbami Prahy, část se rozptýlila po Čechách. Z nich se někteří přidali k záložní armádě pod velením maršála Leopolda Dauna, který byl v době bitvy 50 km od Prahy, poblíž Sadské. Vysoké ztráty se odrazily i mezi nejvyšším velením, neboť v bitvě byl zabit pruský maršál Schwerin a smrtelně byl zraněn i maršál Browne. Po svém vítězství Fridrich II. zanechal 50 000 sbor u obležené Prahy a se zbytkem svých sil, asi s 30 000 muži, vytáhl proti více než čtyřiceti tisícovému Daunově vojsku. Po složitých manévrech se obě armády 18. června utkaly v bitvě u Kolína, v níž Rakušané, díky vhodně zvolenému terénu a početní převaze, vybojovali důležité vítězství. Armáda Fridricha II. ztratila necelou polovinu početního stavu a byla nucena se stáhnout k Praze. 20. června. Prusové zrušili její obléhání a začali ve dvou proudech ustupovat směrem k saským a žitavským hranicím.

více na wikipe dia

Soubor:Frederick II of Prussia Coloured drawing.png  Soubor:Leopold Joseph Graf Daun.jpg  Soubor:Gideon Ernst Freiherr von Laudon.jpg

    Pruský král Fridrich II                   Maršál Leopold Daun                 Gideon Ernst von Laudon

Soubor:Martin van Mytens (workshop) Portrait Maria Theresia.jpg    Soubor:Carle Vanloo, Portrait de l’impératrice Élisabeth Petrovna (1760).jpg

Císařovna Marie Teresie                 Carevna Alžběta I. Petrovna

__________________________________________________________________________________

Bitva u Liberce byla jedna z bitev Sedmileté války, která se odehrála 21. dubna 1757 v okolí dnešního města Liberec (Reichenberg) -konkrétně v Ostašově a blízkém okolí.

Pruská vojska překročila hranice 20. dubna 1757 a postupovala proti proudu Nisy, po cestě obsadila Hrádek nad Nisou, Grabštejn a Chrastavu. Do večera pronikla až k Horní Suché (Ostašov). Před rozbřeskem tak proti sobě stálo asi 16 000 pruských a přibližně 10 000 rakouských vojáků levého křídla podporovaných dalšími 7 000 vojáky křídla pravého pod velením hraběte Lascyho. 

Bitvu samotnou zahájili Prusové útokem proti levému rakouskému křídlu, když překročili pomocí dvou provizorních brodů Ostašovský potok a přiblížili se až k rakouské linii. Tu prolomilo 15 švadron pruských dragounů, kteří navíc zahnali rakouskou jízdu až k Františkovu. Přitom se však pruská jízda příliš vzdálila od vlastní pěchoty a ocitla se mimo její podporu. Rakouským granátníkům z úbočí Ještědu se této chyby podařilo využít a vpadnout pruským dragounům do zad, čímž je přinutili se obrátit. Znovuzformovaná rakouská vojska pak za podpory silné palby dělostřelectva z Keilova vrchu donutila Prusy k ústupu. Nepodařilo se jim však přejít do rázného protiútoku, naopak – nově povolaní pruští husaři dokázali ústup svých druhů zastavit a přejít s nimi do protiútoku. Následující jezdecký střet patrně celou bitvu rozhodl, když byly rakouské eskadrony přinuceny ustoupit. Situaci nezvrátil ani bodákový střet granátníků a jedenáct pruských praporů zteklo rakouskou linii a dobylo ji. V 11 hodin byla bitva rozhodnuta a rakouská vojska vyklízela prostor ve směru na Rochlici. 

Bitvu ještě mohl pro Rakousko zachránit hrabě Maquir a jeho dva dragounské a jeden pěší pluk, kteří přepadli Chrastavu a tím také pruské týlové jednotky. Zpočátku se zdálo, že Rakušané uspějí a dokonce se jim podařilo začít rabovat pruské zásobovací vozy, pak je ale zatlačily zpět dva pruské prapory a Maquire se musel stáhnout zpět do Jablonného, kde se spojil s ustupující armádou.

V bitvě zahynulo nebo bylo zraněno 25 rakouských, 30 pruských důstojníků, 849 rakouských a 625 pruských vojínů. Pruští ranění byli ošetřování v liberekém zámku a okolních budovách. těla prostých vojáků byla pohřbena v hromadných hrobech na úbočí Ještědu, důstojníci v Liberci.

Pruská vojska se po svém vítězství přesunula k Praze, kterou oblehla a z Čech byla přinucena se stáhnout až po bitvě u Kolína (18.6.). Prostor bitvy je dnes zastavěn, střet připomíná název ulice Na Bojiští. Někdejší pomník u kostela v Janově Dole se do dnešních dní nezachoval. 

______________________________________________________________________________________

ČTK - 6.10.2011 - Liberec - Výjimečně dobře zachované kostry vojáků z 18. století, kteří zemřeli za sedmileté války po bitvě u Liberce, odkryli v těchto dnech archeologové zkoumající Nerudovo náměstí v centru krajského města. V místě bývalého lazaretu je zřejmě pochováno několik stovek lidí. Poprvé se však archeologům podařilo najít pozůstatky těl, které umožní i nejsložitější výzkumy včetně rekonstrukce podoby a zřejmě i genetických testů, řekl archeolog Severočeského muzea Petr Brestovanský.

V místě dnešního náměstí byli pochováváni vojáci, kteří v letech 1757 a 1758 podlehli následkům bitvy nebo epidemii skvrnitého tyfu, která po bitvě následovala. Rakouští a pruští vojáci padlí přímo v bitvě byli pochováni jinde - u kaple svatého Jana Nepomuckého ve Františkově.

V lokalitě Nerudova náměstí archeologové od roku 2002 odkryli už asi šest desítek koster. Většinou však byly poničené vápnem, kterým se mrtvoly při pohřbení zasypávaly kvůli dezinfekci. Když jsou hroby zasypané vápnem, těla zkáze rychleji podléhají. Štěstí měli archeologové až nyní. Desítka koster a dětská rakev ležely v místě s příznivým podložím, kde je nemohla poničit ani voda. Vápnem byly zasypané jen velmi málo, nebo vůbec. 

Z archeologického průzkumu vyplývá, že se pohřebiště nachází v místě dnešního náměstí, nikoliv ve většině přilehlých ulic. Vojáků tam zřejmě byly pochovány stovky. "Může jich být klidně tisíc, a víme to z toho důvodu, že po bitvě u Liberce, která byla 21. dubna 1757, byla na každé straně téměř tisícovka padlých a raněných vojáků, důstojníků a poddůstojníků," řekl Brestovanský. Zranění pak v polním lazaretu umírali ještě nejméně jeden rok po bitvě.

Kromě zbytků těl se při výkopech na náměstí, které čeká rekonstrukce, našly i knoflíky s monogramem rakouských panovníků - císaře Karla VI. a jeho dcery Marie Terezie. Podle představ libereckých archeologů by se u nejméně jednoho z těl vojáků mohla uskutečnit rekonstrukce podoby a také další výzkumy, které by například doložily, odkud pocházel. Veřejnost by se pak s jejich výsledky seznámila v Severočeském muzeu. Další vyzdvižené pozůstatky vojáků by podle Brestovanského mohly být pohřbeny u plánovaného památníku, který má oběti bitvy připomenout.

Letos archeologové Nerudovo náměstí a jeho okolí zkoumají asi tři měsíce a v místě budou pracovat do listopadu. Vrátí se i příští rok. Očekává se, že najdou ještě další hroby. "Možná objevíme i část špitálu, což mohla být nějaká lehká dřevěná stavba," dodal archeolog.

 

Dne 25. dubna 2014 NERUDOVO NÁMĚSTI V LIBERCI

NAD HROBY PADLÝCH

Promluva při pietním aktu na Nerudově náměstí, spolupořádaném naším spolkem, kde jsou pod zemí hromadné hroby vojáků z bitvy u Liberce 21. dubna 1757 , ŠABAKA Petr, vojenský kaplan

Stojíme na místě a připomínáme si události, v nichž bychom neslyšeli dunění děl, svist kulek a střepin, víření bubnů, ržání koní, dusot pochodujících šiků, řev mužů zahánějících tak úzkost a strach. Stojíme na místě, kde bychom mohli slyšet sténání, úzkostné volání po blízkosti: „Mami! Mami!“ nebo „Bože!“ Zde bychom mohli někdy hluboko v noci a pouze sami naslouchat tichému hlasu proseb o ukončení nesnesitelného utrpení nebo prosebným či vyčítajícím modlitbám.

     

Vítězný pochod po dobytém území byl, je a bude pouze pozlátkem na vrcholu bitvy nebo války. Hora pod touto pozlacenou špičkou je vysoká a je pouze ze syrového utrpení. Přeji si, aby všichni mocní tohoto světa měli na mysli spíše tuto horu utrpení mnohých než pozlátko moci či vítězství některých.

Když jsem si připravoval tuto svou řeč, vytanul mi na mysli symbol Piety: žena, matka držící na svém klíně mrtvého zmučeného syna. Bitva u Liberce roku 1757 trvala pouze půlden, utrpení mnohých léta. Každá válka je prohrou ve smyslu totálního kolapsu lidské lásky a schopnosti se domluvit usmířit se, respektovat.

Pokud by měl být na tomto místě vztyčen nějaký památník – a já si to moc přeji – měl by v sobě nést symbol piety jako poděkování všem ženám, soucitným lidem, všem lidem doprovázejícím lidské utrpení a umírání, které s válkou nabývá na obzvláštní krutosti a tragičnosti.

Dovolte mi uzavřít svou promluvu verši Václava Renče, který hledí na Pietu a modlí se za mír. Jeho slova hluboko zasahují smysl toho, co jsem zde chtěl vyjádřit, a důvod, proč tu dnes jsem a spolu s vámi připomínám padlé z bitky u Liberce:

 

Oroduj za nás, 

ať v rozbrojích a válkách, které vedem (a sami nedokážem nevésti), v těch číších naplněných vlastním jedem,

v bezbřehém, řvoucím lidském neštěstí, v jektání hrůzy, jež nás obklopuje, již obklopujem, jež nám crčí z žil,

ve vichru smrti, který světem duje, v útěcích, které nehledají cíl, ve flagelantství samot jasnozřivých, 

kdy hroutíme se hanbou ze sebe, v opuštěnosti, stálém hrobě živých, jež mrazí, i když dávno nezebe,

v příkrostech rození a umírání, kdy vše je žal a kal a sten a svár, ale i v nyvém, tupém skomírání,

v němž plamen světa ztrácí zář i žár, ano i v studnách sebezpytování (v zrcadle vždy tak netrpělivém) 

- ať všechno přezní tvoje prosba v Káni: „Nemají vína.“ Božím přílivem ať na tvé přímluvy jsme vyneseni

na horu, která strmí z potopy! Hlubino modrá, duho každodenní, pokoro, která všechno pochopí,

Popelko Páně, Boží katedrálo, rozeznívalo nejskrytějších lyr! Dej, jako dává Syn: za naše málo

dej všechno: mír! Bouřlivým duším mír! (RENČ, Václav, Loretánské světlo, Královno míru) 

TEXT: INFORMAČNÍ TABULE - UMÍSTIL SPOLEK PŘÁTEL OSTAŠOVA (PROJEKT ER NISA) 

informační tabule Spolku přátel Ostašova