2026 05 05 Z kostela v Ostašově zmizely dělové koule z války. Místní je chtějí vrátit zpět

Lešení obepíná kostel svatého Vojtěcha v libereckém Ostašově. Po dlouhých desetiletích jej čeká výměna nevzhledné střechy z rezavých plechových šablon. Iniciátorem opravy je místní Spolek přátel Ostašova.

„O opravu jsme usilovali dlouho. Pořád ale nebyly peníze. A když už byly, nakonec se použily na něco jiného. Ve chvíli, kdy do kostela začalo zatékat, už se to ale muselo řešit,“ říká předsedkyně spolku Pavla Hnyková Haidlová.

Hotovo by mělo být během tří měsíců. Výsledek naváže na práce, které se na kostele dělaly už před zhruba osmi lety. Tehdy se opravovala věžička a řešilo se i to, jakou krytinu použít.

Návrat břidlice

„Původně jsme chtěli pravou břidlici, protože ta na střeše historicky byla. Nakonec se ale použila umělá, protože je lehčí a nezatěžuje tolik konstrukci. S toutéž krytinou se bude pokračovat i teď,“ vysvětluje předsedkyně spolku.

Než mohly práce vůbec začít, čekalo členy spolku i dobrovolníky náročné vystěhování interiéru. Kvůli výměně některých trámů totiž existují obavy o původní strop.

„Museli jsme vyklidit úplně všechno. Lavice, osvětlení, lustr, harmonium, oltář. Z oltáře jsme sundávali obrazy. Byl to docela zážitek,“ popisuje Hnyková Haidlová.

Tím ale podle ní obnova kostela nekončí. Spolek by rád časem vrátil interiéru i jeho původní podobu. „Kostel měl kdysi hodně pestrou výmalbu. Takovou výraznou dekorativní malbu, něco jako váleček,“ naznačuje předsedkyně. „Na opravu čeká také venkovní omítka kostela, kterou poškozují auta projíždějící těsně kolem.“

Kam se poděly koule?

S kostelem se pojí i jedna místní záhada. Ve zdi bývaly zazděné dělové koule ze sedmileté války, které při opravách v 90. letech minulého století zmizely.

„Když se po revoluci opravovala ohradní zeď a kostel se trochu dával do pořádku, dělala to místní firma. Ty koule vyndali a dodnes nevíme, kde jsou,“ říká předsedkyně spolku.

Místní ale mají alespoň fotografie, na kterých jsou koule ještě zachycené. A jeden exemplář koule od nadšenců, kteří pořádají historické bitvy. A právě podle nich by chtěli jednou vytvořit kopie.

Spolek přátel Ostašova se ale zabývá i dalšími záležitostmi. Za léta jeho existence se podle Pavly Hnykové Haidlové podařilo změnit řadu míst, která byla dlouhé roky zanedbaná.

„Třeba teď bychom spolu neseděli na téhle lavičce u kostela. Bylo by tu pořád houští a zarostlá strouha, kolem které jsem se skoro bála chodit,“ prozrazuje.

Za Ostašov krásnější

Dobrovolníci vykáceli nálety, upravili zanedbaný prostor a vytvořili útulné prostranství. „Sehnali jsme peníze, zapojili místní lidi a postupně tady vznikl park. Pak přibyly lavičky a herní prvky. Najednou se to celé otevřelo.“

Do budoucna mají místní ještě větší plány. „Rádi bychom tady jednou vytvořili takovou malou ostašovskou náplavku. Už jsme to řešili i s architekty,“ předesílá Hnyková Haidlová.

Velkou změnou má být také kýžená výstavba chodníků. „Deset let jsme se snažili o to, aby tady vůbec vznikly chodníky. Teď už je hotová projektová dokumentace, všechno je projednané s vlastníky pozemků a letos by to snad konečně mohlo vyjít. Mělo by se to otevřít směrem ke škole, posunou se zastávky a celé to tady začne vypadat jako normální místo pro život.“

Stopy poválečné historie

Vedle úprav veřejného prostoru se spolek dlouhodobě věnuje také historii Ostašova. Sbírá staré fotografie, mapy i vzpomínky pamětníků. Právě při tom členové narazili na silný příběh poválečného odsunu německých obyvatel.

„Zjistili jsme, že v roce 1945 odsud odešlo 40 rodin, konkrétně 108 lidí. Odešli do severoněmeckého Dechowa,“ vypráví žena.

Spolku se podařilo dohledat potomky původních obyvatel a navázat s nimi pravidelný kontakt. „Teď už žije jen jeden z původních rodáků, je mu 90 let. Ale děti a vnuci sem pořád jezdí.“

Spolupráci podporuje Česko-německý fond budoucnosti. Setkání se dnes střídavě konají v Německu a v Ostašově. Společně teď připravují v Dechowě i památník, který připomene odchod původních obyvatel a příchod nových.

„Pomník by měl znázorňovat jedny boty, které odcházejí, vozík s majetkem a pak jiné boty, které přicházejí na jejich místo.“

Třicet tisíc pro hospic

Spolek pořádá také adventní koncerty nebo Tříkrálovou sbírku. Letos se při ní podařilo vybrat rekordních více než 30 tisíc korun pro Hospic svaté Zdislavy.

Do budoucna mají členové spolku ještě jeden plán. V souvislosti s plánovanou výstavbou nových rodinných domů se totiž začíná mluvit i o nové škole. Ta současná historická by podle nich mohla získat úplně nové využití.

„Považujeme za zbytečné starou školu ještě nafukovat nějakými přístavbami a za moudřejší považujeme vybudovat z gruntu novou, prostornou budovu. Byli bychom rádi, kdyby stará školní budova zůstala zachovaná a vzniklo z ní komunitní centrum. Aby tam byla knihovna, kroužky, zázemí pro spolek i místní komisi a hlavně místo, kde se budou lidé setkávat. To je naše velké přání.“

Deník/Jan Mikulička, Odkaz na článek najdete ZDE