Potkali jsme se po desáté s bývalými rodáky, jejich potomky a přáteli

Hned po založení Spolku přátel Ostašova v roce 2011 byl zahájen projekt "Toulky minulostí", jehož cílem je získávání informací z historie Ostašova a blízkého okolí. Dochází díky němu k setkáním s občany - převážně starousedlíky, kdy se daří získávat zapomenuté i nové informace z našeho okolí a také o lidech, kteří zde žili nebo žijí. 

Díky projektu získali členové spolku mimo jiné také informaci, že z Ostašova v roce 1945 odešlo 40 rodin (108 osob) do oblasti Mecklenburgu do vesničky zvané DECHOW. Jednalo se skoro o třetinu tehdejších obyvatel, a tak se rozhodli, že se pokusí vyhledat dosud žijící rodáky nebo jejich potomky. Kontaktovali občanské sdružení v Dechowě a dali také výzvu do žitavských novin. Dlouho se nic nedělo a asi po půl roce obdrželi zprávu z daleké Číny, kde tehdy žil syn jednoho z bývalých rodáků pan Udo Wachtel. Vzápětí přišel i dopis z Dechowa od pana Karla Wachtela, kterému v té době bylo 80 let. Byl zájmem spolku mile překvapen, potvrdil, že v Dechowě žije ještě pan Demuth Kurt, který si ještě pamatuje cestu z Ostašova do Dechowa v r. 1945.

Následovalo pozvání členů spolku do Dechova, kteří ho poprvé navštívili v roce 2012. Setkání bylo velmi dojemné, v místě vzdáleném 650 km si všichni povídali o známých místech v Ostašově i blízkém  okolí a nejen o tom. Získáno bylo také mnoho nových informací, fotografií a dokumentů. Mezi nimi např. kopii mapky se seznamem čísel popisných z roku 1936 a jmény rodin, které v Ostašově a Horní Suché v té době žili.

V informační brožuře o obcí Dechow se doslova uvádí: Místo si prošlo velice obtížnou historií. První zmínka je z roku 1194 a až do roku 1945 patřil Dechow k Lauenburgu. Obec byla několikrát prodána a měnila často svého majitele. Po válce se vesnička DECHOW dostala do anglické zóny a ze strategických důvodů byla na podzim roku 1945 na základě Barber- Ljaščenkovy dohody z 13. listopadu 1945 v rámci výměny oblastí zahrnuta do oblasti Mecklenburgu, která již patřila do sovětské zóny.

Obyvatelé, kteří nechtěli zůstat v této zóně, raději dobrovolně odešli. Existují různé informace o počtu odchozích - jeden pramen uvádí, že ze 1.237 osob zůstalo 120 nadále ve vsi a druhý pramen, že zůstala 1 rodina a 1 stará žena. V roce 1945 byl Dechow velmi bohatou obcí, protože se ve statistice uvádí, že se odsud stěhovalo 1.130 krav, 306 koní, 406 ovcí a 554 prasat. Přesídlení začalo 27. listopadu 1945 a trvalo pouhé 3 dny.

Tou dobou řešili podobnou otázku někteří obyvatelé dnešního Ostašova, kteří se po válce rozhodli dobrovolně opustit rodnou obec a odejít do Německa. Po nekonečně dlouhém pochodu se nakonec nastěhovali do osiřelých, prázdných domů právě v Dechowě. Jednalo se asi o 40 rodin. Zdejší domy byly zdemolovány, protože původní majitelé odnesli, co zvládli a ve své zoufalosti pak spoustu věcí záměrně poškodili nebo zničili. „Ostašováci“ si domy postupně opravili a okolí zvelebili.

Ostašov byl po válce také znovu osidlován a to většinou lidmi ze středních Čech. Má tak podobnou historii jako Dechow a podobně jako si ostašovští zvelebují své okolí a snaží se oživovat městskou čtvrť různými akcemi, stejně tak se o to snaží Dechowáci. Během společných setkání si tedy mají stále co říct, vzájemně se obohacují, inspirují a představují si navzájem zajímavá místa v okolí. Díky společným setkáním byla napsána kniha vydaná pod názvem „Všechny cesty vedou domů“, kterou napsal Udo Wachtel a která byla díky aktivitám spolku přeložena do češtiny.

V loňském roce navštívili Ostašováci město Hamburg a Lübeck, letos své německé přátele pozvou do sklárny Jiřího Pačinka v Kunraticích, Baziliky v Jablonném nebo na libereckou Výšinu. Letošní setkání je již desáté - výroční. Tento projetk podpořil Česko-německý fond budoucnosti.