Liberec patřil v poválečných letech mezi města, jež pochopila výhody leteckého spojení, a byli to liberečtí radní, kteří se zasloužili o to, že již v roce 1926 začala letecká továrna Avia Praha přepravovat poštu mezi Prahou a Libercem letounem Avia BH 11. Takto prováděná poštovní doprava se těšila takové oblibě, že ji v roce 1927 zařadily československé státní aerolinie do svého letového plánu.

Pro další rozvoj pravidelné letecké dopravy však přistávací plocha na bývalém pavlovickém závodišti nevyhovovala z hlediska dalšího možného rozvoje letiště. Pro nové umístění letiště město Liberec v roce 1926 vytipovalo vhodné pozemky na okraji Růžodolu. Po zdlouhavém vyjednávání mezi majiteli pozemků, městskou radou Liberec a ministerstvem veřejných prací se podařilo tato jednání ukončit a patnáct a půl roku po skončení první světové války bylo v Liberci stálé letiště slavnostně otevřeno 23. dubna 1934. Bylo to letiště travnaté, bez nočního osvětlení, s jedním zděným hangárem, skladištěm a dílnou. Nápis Liberec byl proveden bílými písmeny o velikosti 6 metrů a byl umístěn na severozápadním cípu letiště. Pozemek vybraný k vybudování libereckého letiště měl a stále má výhodu neveliké vzdálenosti od středu města. Pravidelná civilní linka Liberec–Praha byla za účasti představitelů státu i města, v čele se starostou Kostkou, zahájena 15. června 1937.

Za dobu trvání sloužilo liberecké letiště výhradně pro civilní provoz (1935–1938 MLL spolu s ČLH, Deutsche Arbeitsgemeinschaft fűr Motor und Segelflug a Nordbőmische Flugverein, 1945–1949 aeroklub společně s VOŠLM) až dosud, kdy zde působí pouze Aeroklub Liberec. Výjimkou byla léta 1938–1945, kdy po záboru pohraničí na letišti působila pouze německá Luftwaffe. 

Vladimír Novák, odbočka Svazu letců ČR Liberec